Autor: Fred Bijster - wdced.com

Překlad: Zuzana Sedmáková

Evoluce versus design

Lidé, stejně jako všichni živí tvorové, jsou výsledkem evoluce, nikoliv designu. Kdyby tomu bylo opačně, zřejmě bychom vypadali úplně jinak. Mnozí si ještě stále v plném rozsahu neuvědomují, že právě tahle skutečnost nás odlišuje od strojů.

Evoluce nemá směr, nemá cíl – ona se jednoduše děje. Jsme tady, protože jsme se dokázali rychle a v dostačující míře přizpůsobit měnícím se podmínkám. A to nás zachránilo.

Design naopak má svůj směr, cíl a význam. Má funkci, která je měřitelná a předvídatelná. Design se zakládá na principu logiky.

Ne příliš šťastným faktem je, že tenhle důležitý rozdíl mezi živými tvory a stroji jsme si začali opravdově uvědomovat až poslední dobou.

Zdůrazňování skutečnosti, že lidé jsou produktem evoluce, nikoliv designu, je potřebné i ve věcech, které v našem životě děláme běžně. Typickým příkladem je tancování.

Tanec (v jakékoli formě) je výsledkem kulturní evoluce, nikoliv produktem designu. Při hodnocení tanečních výkonů je proto důležitá historická a kulturní znalost. Bez ní bychom totiž mohli propadnout vjemu hodnotit tanečníky jako stroje a tanec jako výsledek logického procesu.

Tanec je složen z částí, které sami o sobě nejsou měřitelné a nemají jasný účel. Je to něco, co cítíme, prožíváme, oceňujeme, ale nedokážeme změřit.

Analýza a jakési pitvání tanečního výkonu je nejnebezpečnější.  A přesto se zdá, že v určitých kruzích se právě tohle stane „budoucností“ porotování. Když totiž zapomeneme na správné vnímání pravého původu tance, začneme se na tanečníky dívat jako na stroje pohybující se po parkětě: efektivní, předvídatelné a zcela nudné.  Nejučinnější, nejvíc předvídatelný a nejnudnější vítězí! Výsledek by už v tomhle případu mohl měřit skutečně kdokoli, dokonce i počítač.  

Naše smysly

Protože jsme tím, čím jsme, dokážeme vidět, slyšet, cítit vůni i chuť, vnímat,...

A také protože jsme tím, čím jsme, vidíme, slyšíme, cítíme vůni i chuť a vnímáme jenom malou část reality, která nás obklopuje. Naše pýcha a radost, náš mozek, interpretuje všechny získané originální informace a deformuje je na něco, o čem si myslíme, že můžeme pochopit. Ale pozor - námi vnímaná realita je jenom jedno velké zjednodušení. 

Přirovnejme si to k filmu. Film se skládá z milionů snímků, které když promítáme určitou rychlostí těsně za sebou, vytvářejí pro nás naprosto zřetelný obraz o tom, co se právě děje. 

Ale ono tomu doopravdy tak není.

Uvědomme si, že dokonce ani když jsme přímo na místě dění, nedokážeme smysly zachytit komplexní obraz. Vždy se najde informace nebo vjem, které uniknou našim smyslům.

A čím víc při tom všem používáme mozek, tím víc podléhá opravdová realita deformaci. Až do chvíle, než nevyhoví rámcům našeho chápání.

Pozor na to, porotci!