Dnešní část seriálu inspirovaného psychologickým článkem známé Vibeke Toft bude zaměřena na neustálou potřebu vzdělávání a nabývaní nových znalostí a dovedností u trenérů.

Každý trenér učí své svěřence v rámci určitých limitů a písaných pravidel charakterizovaných pod souhrnným název společenský tanec. Tyhle základní techniky výuky bývají často analýzou pojetí a interpretace konceptu samotnýho párovýho tance tími největšími tanečními mistři. 

Když chce být někdo dobrým trenérem schopným udělat ze svých žáků tanečníky nejvyšší úrovně, nestačí, aby uměl naoko porovnat, zda se pohyby jeho svěřenců alespoň trochu podobají pohybům jednoho z tanečních mistrů.

Kvalita trenéra spočívá hlavně v porozumění způsobů fungování lidského těla, jeho jednotlivých částí, jako i celkové vnitřní koordinace. Dále v chápání korespondence tělesných pohybů ve vztahu s hudbou a v neposlední řadě i s intenzitou jeho vzdělávání či osvojování si nových trendů v oboru. 

Pod pojmem trend si můžeme představit tanec jako proměnnou vyvíjející se v čase i prostoru. Pro porovnání, před třiceti lety byl v párovém tanci kladen důraz na věci zcela odlišné, než-li je tomu dnes. 

V současném tancování je mnohem více hodnocen důraz na detail a tělesné extrémy v pohybu. Určující je také umění dynamicky zacházet se změnami pohybů v hudbě.

V tomto kontextu je velmi důležité si uvědomit, že každému žákovi a tanečnímu páru vyhovuje něco jiného. Někdo je přirozeně rychlý, někdo flexibilní, jiný se umí dobře točit, a podobně. 

Kategorie s neomezeným repertoárem jsou oblastmi, ve kterých se trenér může realizovat. Neexistují zde limity akcí nebo pohybů, které lze a nelze použít. Pokud zůstanou nohy tanečníka v průběhu tance na parketě, pak je to v pořádku. Když trenér věnuje čas tomu, aby zkoumal tělesnou stavbu spolu s predispozicemi svého svěřence, je mu později díky analýze schopný ušít choreografii "na míru".

Nekončící vzdělávání trenérů je prospěšné z mnoha důvodů. Když trenér vyvíjí úsilí pro to, aby spolu s formou svých žáků zdokonaloval i tu svou, může výrazným způsobem přispět k evoluci tance. Taky se může stát tvůrcem inovací a nových užitečných metod výuky pro další generace.

Jakožto trenéři by jste měli sami sobě pokládat několik otázek:

1. Jak jsou na tom mé vlastní taneční dovednosti? Snažím se je dostatěčně rozvíjet? 

2. Znám všechny podstatné novodobé trendy? Do jaké míry je využívám při výuce svých svěřenců? Sleduji pravidelně vývoj společenského tance (aktuality, taneční styly, a pod.)?

3. Kterou oblast bych měl v roli trenéra nejvíce zlepšit a rozvinout? Mám potřebné know-how? Neobsahují mé principy výuky až příliš zastaralé prvky a techniky? Nejsem pro mé páry staromódní? Jsem dostatečně inovativní?

V neposlední řadě je potřeba dodat, že jednou z nejdůležitějších vlastností trenéra je zdravá sebekritika. Měl by chápat, že je nositelem budoucnosti svých žáků a že většina z nich bude chtít být stejná jako je on sám. Nestačí tedy být jen dobrým trenérem nebo tanečníkem ale člověkem, který je hoden následovaní. Člověkem, který je pro jeho žáky inspirací a vzorem.

To, jakou roli sehrává v trenérské praxi sebedůvěra a jak velmi důležité je umění inspirovat žáky, se dozvíte v následující (a zároveň poslední) části seriálu.

Pokračování příště...